Nešťastné nedělní ráno Tisk Email

 

Bylo nedělní ráno, blížila se půl desátá a já se chystala se svým psím doprovodem do útulku. V tom mi tlupa štěkotem oznamovala, že zvoní mobil. Číslo neznámé, ale protože naše čísla mají k dispozici policie, hasiči, veterináři, ihned jsem telefon zvedla. Na druhém konci se ozval ženský hlas a vysvětloval situaci. Situaci neodkladnou, a tak jsme po rychlé domluvě naskočili do auta a k údivu smečky vyjeli jiným směrem než k útulku. Tentokrát směr Výčapy.  

 

Ve Stříteži odbočuji a projíždíme obcí směrem na Klučov. Na konci obce v mírném kopečku na mě již z dálky mávají dvě postavy. Pomalu dojíždím k místu, několik metrů předem zastavuji a k lidem docházím pěšky. Neskrývám - vyhrkly mi slzy. Kdo není z kamene, asi by tento pohled nesl podobně. Na kraji silnice ležel mrtvý pejsek a u něj seděl další – ztrápený, v šoku. 

 

Jednalo se o pár plemene Kavalír King Charles španěl. Pejsek byl mrtvý a na živu zůstala vystrašená fenečka. Pejska zřejmě srazilo nějaké auto, jehož řidič ho buď odhodil na okraj silnice, nebo se tam pejsek ještě sám odplazil a uhynul. Paní, které zvířátka našly, začaly vypravovat. Jely z Klučova do Třebíče nakoupit a cestou si na poslední chvíli všimly nějakého těla. Myslely, že je to kočka. Při zpáteční cestě však zjistily, že se jedná o pejsky. Nevěděly, kam se obrátit, a tak kontaktovaly veterináře z Třebíče, který předal kontakt na nás.  

 

Během doby, než jsem dojela na místo nehody, brala kolegyně v útulku telefony, kde nám jiní všímaví řidiči oznamovali stejnou situaci.  

 

Mrtvého pejska i vystrašenou fenečku jsem naložila do vozu, poděkovala paním za jejich všímavost a nelhostejnost a s autem plným pejsků jsem vyrazila zpět k Třebíči. Fenečka byla ze všeho v šoku, cestou kňučela… Bylo mi jí moc líto, byl to krásný páreček. Pejsek hnědobílý a fenečka trikolor, moc hodná. Ani jeden z nich neměl obojek, a tak jsme hned po příjezdu do útulku zjišťovali, zda nemají tetování nebo čip. Bohužel neúspěšně.  

 

Pejsek musel být sražen v ranních hodinách. Oba měli na srsti na břiše doslova "rampouchy" a zanedbanou srst především na uších. Jinak oba očividně hlady netrpěli, spíš naopak. Věk obou pejsků odhadujeme na 7 let a více. 

 

Otázkou zůstává, zda pejsci utekli nebo se jich tímto způsobem někdo zbavil. Druhá z možností by byla o to smutnější, že pokud již majitel pejsky nechtěl, mohl situaci vyřešit zcela jiným způsobem. Bohužel ke smůle jednoho z nich, kterého to doslova stálo život – možná zbytečně. To je však zatím jen velká neznámá… Kontaktovali jsme nejbližší obce, dali informaci do místního tisku a pevně věříme, že se pejsci někomu ztratili, že to byla jen nešťastná náhoda a že se alespoň fenečka brzy vrátí domů…  

 












 

Autor: Miroslava Feherváryová, ošetřovatelka   

 
, Created by JP Computer, powered by Joomla! and designed by SiteGround web hosting